Rafanda - Karla Kubikova

Eroika, 2007


Rafanda je prvni vydane dilo pani Kubikove a podle me je naprosto skvele, takze doufam ze brzo vyjdou dalsi a dalsi :D. Jak jsem se k Rafande dostala? Jednou totiz s moji kolegyne vylezlo, ze jeji maminka pise, a ze ma prave rozectenou jeji novou knizku. Vydyndala jsem si jeji vypujceni a tak jsem si mohla precist nezkracenou verzi Anezky, ktera me nadchla. Takze uz jen stacilo cekat az Rafanda projde nekolika rukama a budu si ji moct precist i ja :D. Vypujceni se podarilo zrovna na zacatku moji dovolene, kdy jsem vzhledem k memu cim dal vetsimu pupku :D travila vetsinu casu v posteli. Jen skoda, ze ma tahle knizka jen 174 stranek. Zhltla jsem ji totiz behem dvou odpoledni...

Obe dve dila bych popsala jako krasny priklad inteligentni zenske literatury. Nemluvim ted o odpocinkove cetbe ruzove knihovny, ale o vyhradne zenskem pohledu na svet a o jeho priblizeni pres velmi zenskou hlavni postavu. Zenskou se vsim vsudy... nejedna se o romantickou hrdinku, ale o zenu, ktera se do sveho osudu zasmodrchava a dokaze prave diky svym chybam a nedostatkum byt uzasne lidska a presvedciva. Nevim kolik je z obou knizek pravda, kolik vlastni zkusenost, kolik inspirace okolim a kolik naprosta fikce, ale pri cteni je vsechno tak duveryhodne, ze je ohromne jednoduche vcitit se do pribehu a prozit si ho. Mozna jen dodam, ze v pripade Anezky, jsem mela par pripominek k pohledu jednoho ceskeho imigranta zijiciho v Mexiku, protoze mi prislo, ze pani Kubikova v pohledu na Mexiko dava najevo prilisnou naklonost k teto zemi :D. Logicky jeji dcera, moje kolegyne, je tu take stastne provdana :D a z pohledu nekoho, kdo tu nezije se urcite Mexiko jevi jako nadherna zeme plna vstricnych lidi (coz v podstate je, jen vam ta vstricnost po nekolika letech obcas zacne lest trosku na nervy :D) ... Ale i tak jsou obe dila skvele, teda aspon podle meho laickeho nazoru.

Moc se mi libi napady pani Kubikove nejen co se zapletky tyce, ale i v pohledu vypraveni. V Rafande vypravi hlavni hrdinka svuj zivot z pohledu cerstve zemrele, ktera se ve vzpominkach snazi prijit na to, jak vlastne doslo k jeji smrtelne nehode a jestli to vlastne vubec byla nehoda. Take se mi libi jazyk, ktery je ctivy a verohodny.

Nevim jestli je tohle moje nadseni zapricineno tim, ze vim, ze se jedna o maminku moji kolegyne, ktera ve skutecnosti neni znamou spisovatelkou a proto ji nevedomky promijim veci, ktere by se treba daly vylepsit... Kazdopadne jsem opravdu z jejich knizek nadsena. Hltaji se jednim dechem, nejsou slozite, nesnazi se o dusne intelectualno, jsou proste krasne lidske a opravdove...