Prvni lide, Novi lide a Pate slunce :)

Jednoho dne ctyri bratri bohove se sesli, aby ujednali jak naplni velke prazdno jenz vladlo vesmiru. Tezcatlipoca ztvoril ohen a tak rekl: "Ja bych mel byt prvnim sluncem". Ale Tezcatlipoca byl tak tmave pleti, ze splyval se stinem. Jakmile vystoupil na nebesa, bratri divajic se na nej pokrcili rameny: "Nu coz, stejne nekdo musel byt sluncem." Pak se rozhodli vytvorit prvni lidi. Avsak ty, ktere vytvorili, byli obrovsti, a mohli tak jist pouze ty plody, které se nachazely na nejvyssich vetvich stromu. Byli tak nemotorni a neustale zakopavali a padali. A to tak casto, ze dokonce, ze misto aby si prali dobreho dne zdravili se: "At neupadnes!", pokud totiz takovy obr upadl nemohl se uz zvednout.

Nejhorsi na tom vsem bylo to, ze svetlo, kterym zaril Tezcatlipoca nevydrzelo dele nez dopoledne a nehralo. To se Quetzalcoatlovi vubec nelibilo a tak razne svou holi shodil bratra do vody. Tezcatlipoca se rozzuril, promenil se v jaguara a roztrhal vsechny ty nemotorne obry.

Uplynulo trinactkrat 52 let a Quetzalcoatl se rozhodl zaujmout pozici druheho slunce - Vetrneho slunce. Behem jeho vlady stoupala vsude para, vytvarely se nove mraky a prohanely se pak po obloze.

Pod timto sluncem zili lide, ale pouze se zivili piniovymi orisky. Stale jen orisky a dalsi piniove orisky. Az jednou Tezcatlipoca bezel po nebi a prastil Vetrne slunce. To spadlo a zpusobilo tak obrovske viry a hurakany. Tak velke a nebezpecne, ze lide co tu skazu prezili, prosili o premeneni v opice.

Treti slunce pripadlo na ducha deste. V te dobe zili lidske bytosti zivici se vodnimi seminky. Tohle slunce take nefungovalo nejlip, a tak jednoho dne se Quetzalcoatl rozcilil a seslal na nej ohnivy dest a horke kameny ktere pokryly i zem. Jakmile zhasl ohen a ochladilo se, ozehnuti lide se rozebehli po polich premeneni v krocany.

Era Ctvrteho slunce byla pod vladou manzelky ducha deste. Opravdova kukurice zatim nebyla objevena a bez ustani prselo. Prselo tolik, ze se lidske bytosti premenily v ryby. Zaplavy dokonce zpusobily, ze voda pohltila i hory, a tak bylo potreba vytlacit je znova do vysky. A jak to bohove udelali? Premenili se v obrovske stromy, stare vrby, ktere preszily do dnesnich dnu.

*****

Velky buh Ometeotl, ten ktery je vsudy pritomny, pokracoval v praci tvoritele a rozesel po Zemi mnoho duchu. Take do kralovstvi smrti dosadil dvojici bohu (nebo to byl on sam opet rozdelen?), ktere pojmenoval: Pan a pani z Mictlanu.

Protoze v te dobe neexistovali zadni lide, Quetzalcoatl sestoupil do zeme mrtvych, ktera se nachazela az za svetem a pozadal tuto bozskou dvojici, aby mu darovala kosti mrvych.

- Na co je chces? - zeptali se duchove, protoze se o kosti nechteli podelit.

- Uz nezbyli zadni lide, a chci vytvorit nove z popele tech starych.

- Vezmi si mou trumpetu. - odpovedel pan z kralovstvi mrtvych. - Budes mit ty kosti, kdyz zahrajes neco, co by se mi libilo.

Problem byl vsak v tom, ze trumpeta byla duta. Quetzalcoatl si toho ale zavcas vsiml a povolal housenky, ktere zily v okoli. Pozadal je, aby prokousaly dirky v trumpete a pak mouchy zacaly bzucet uvnitr.

Bohum z Mictlanu se zalibila Quetzalcoatlova hudba, ale ne natolik, aby chteli vydat drahocene kosti.

- Jsou tve - rekli Quetzalcoatlovi - Vem si je, ale ne na vzdy. Po urcite dobe je cas vzdycky navrati.

Quetzalcoatl zesmutnel, kdyz si uvedomil, ze lide, pokud budou muset vzdy kosti vracet do Mictlanu, se tak stanou smrtelnymi, ale nemohl s touto podminkou nic delat.

Vzal tedy kosti a ulozil je do pripravene nadoby. Ihned je rozmackal na prasek a pridal par cerstvych kapek jeho krve.

- Prolil jsem pro ne krev. - Rekl Quetzalcoatl - jako oni ji budou prolevat pro bohy.

A tak se zrodila prvni obet.

*****

Mnoho duchu se radovalo, ze konecne byli na svete lide. Mezi temi nejstastnejsimi byl Nanahuatzin. Tento buh mel vredy a jizvy po celem tele, byl maly, skromny, ale znal opravdovou kukurici a mel ji v jedne jeskyni, aby ji neroznesli mravenci.

Nanahuatzin si rekl, ze by bylo dobre podelit se o kukurici s lidmi. Dest pak navrhl, ze bude strezit zrna, ktera rozdeli na malinke pridely.

V zapalu diskuse uslysel Nanahuatzin jak se ostatni bohove ptaji: - Kdo bude nove slunce?

Byli shromazdeni dokola velkeho ohne a zvali Tecucistecatla, aby do nej v skocil a stal se tak dalsim, patym sluncem.

Problem byl vsak ten, ze Tecucistecatl si nechtel popalit jeho krasny oblicej a i kdyz tvrdil, ze skoci jeho chovani nebylo vubec presvedcive.

Nanahuatzin chtel dat tomuto domyslivemu bohovi lekci, a zaroven ostatnim dokazat svou odvahu. Bez rozmysleni tedy skocil do ohne a premenil se tak okamzite na nase pate slunce. Tecucistecatl, zahanben, skocil do ohne o par vterin pozdeji a promenil se v nas mesic.



Pozn.: Jen dodavam, ze tato verze je jedna z mnoha popsanych. Meni se treba i transkripce jmen bohu - misto Tecucistecatl jsem nasla taky Tecciztecatl. Dalsi na co upozornuji, ze vam sem legendy prekladam z knizky pro deti, takze jiste detaily z povesti jsou zaokrouhleny ci radeji primo vynechany :))).


Uzita literatura:
Mitología mexicana para nińos - Gabriela Santana
Encyklopedie bohu a mytu predkolumbovske Ameriky - Mexiko a Stredni Amerika - Katerina Klapstova, Cestmir J. Kratky



  Zpet na zacatek textu

  Zpet Menu Povesti

  Zpet Home Mexiko