Ulicka vzdechu

(nyni ulice 5 de Mayo v La Ciuda de México)

Legenda rika, ze v polovine XVII stoleti hlavni mesto Noveho Spanelska bylo plne preludu, duchu, strasidel a nadprirozenych sil, a ze v tech dobach se v Ulicce vzdechu zjevovala desiva bytost, ktera straslive kricela a narikala a tak zpusobovala podle mnohych smrt a hruzu mezi obyvateli okoli.

Jedne tiche a tmave noci jeden rytir prochazel touto ulickou a najednou uslysel zvlastni zvuk, podobny bolestnemu vzdechu. Ihned se naprimil do pozoru a zakricel: "Kdo tam? Kdo jsi?" Ale marne. Odpovedi se nedockal. Behem male chvilky se vsak bolestny vzlyk dal slyset znova, ale tentokrat daleko silneji a rytir pocitil jak mu hruzou tuhne krev. Napadlo ho, ze ho mozna nekdo chce prepadnout a vytahl tedy mec, aby mohl utoku celit. Najednou, v okamziku kdy vzdych utihly zjevil se mu prizrak. Rytir zakricel: "Bohe muj!, vzdyt vy nejste zivy tvor, vzdyt vy jste mrtvy!"

Prizrak se pomalu priblizil k rytiri, ale ten mezitim couval a kricel, ze nechce mit nic spolecneho s prizraky ze zahrobi, a v okamziku, kdy prizrak zacal znova hruzostrasne vzdychat, strachy polomrtev upustil mec jako jedineho svedka tohoto neuveritelneho zjeveni, a dal se na zbesily utek.

Za nekolik noci, dva veseli opilci prochazeli ulickou vzdechu a najednou, z dalky, uvideli damu. Oba dva se okamzite shodli, ze prave ona je to co potrebuji, aby zabava byla kompletni. Byli tak opili, ze se sotva udrzeli na nohou, ale i tak se rozhodli priblizit se k ni. Jakmile vsak meli tvari v tvar ten hruzny prizrak usliseli bolestny a sileny vzdech. Zacali kricet: "Je mrtva! Utikejme! Rychle pryc!" A rychle zmizeli pryc z ulicky v temnote noci. Pri tomto sektani nebyl zadny svedek, nebot oba sileni strachy uz nikdy nepustili z rukou lahev vina.

Pristi noc, sluzebny marqueze de Falces musel projit tou podivnou ulickou, aby si zkratil cestu a usetril cas pri plneni ukolu jeho pana. Sel rychle, kdy prekvapene zaslechl bolestny vzdech, jenz se sebe vydal prizrak. Sluzebny se tolik polekal, jakmile prizrak zahledl ze okamzite padl k zemi a par hodin pote ho vojaci tudy prochazejici nasli mrtveho. Zdalo se jim zvlastni, ze jeho telo nevykazovalo zadne znamky nasili, zraneni nebo rany. Jeden z vojaku vysvetlil svemu nadrizenemu, ze v teto ulicce uz nasli nekolik lidi, jenz zemreli pravdepodobne stejnou formou jako tento - strachy. Rekl mu take, ze tato ulicka se jmenuje Ulicka vzdechu, protoze se rika, ze se zde zjevuje vzdychajici prizrak zeny.

Tri noci po tomto nestastnem nalezu, presne v noci Svate Eduwiges, v jedne ulici blizke obavane Ulicce vzdechu, done Delfine de Sotelo se porouchal kocar. Ona a jeji dve deti museli dojit az do domu v ulici "Joya", a tak dona Delfina navrhla, aby si zkratili cestu pres Ulicku vzdechu. Jen co rodina vesla do teto ulicky prizrak se zjevil a zatarasil jim cestu svym dech zastavujicim vzdechem. Dona Delfina male nemela ani cas zakricet a okamzite padla k zemi mrtva. Jakmile to videla jeji dcera, dala se na utek. Bezela pronasledovana hruzou az narazila na dva muze. Divka, jen dokazala ukazat smerem, kde lezela jeji matka v Ulicce vzdechu a rekla: "Tam v ulicce! Tam! Moje matka!" a pak okamzite omdlela hruzou.

Oba muzi dorazili do Ulicky a nasli pouze maleho syna doni Delfiny, ktery zesilel pri pohledu na mrtvolu jeho matky. Aniz by znali duvod celeho nestesti, muzi odvedli chlapecka do blizskeho klastera San Francisca a tam take ohlasili celou zalezitost. "Santo oficio" se jako vysetrovat a posuzovat techto jedenact smrti, ktere mel pravdepodobne na svedomi onen desivy prizrak. Bylo narizeno vyhledat a uveznit tu dusi nezname zeny, ktera se zjevovala v ulicce kterou lid naziva Ulicka vzdechu. Prizrak mel byt predveden pred soud.

Clenove "santa hermanad" se trikrat snazili vyzvat prizrak v Ulicce vzdechu, aby se zjevil, ale marne, neodpovedel. Vsechny oci tekaly ulickou a snazili se zahlednou ten prizrak ze zahrobi, ale ten se nezjevil. Rozhodli tedy, ze se vrati dalsi den a zkusi to znovu. Pristi den o pulnoci se vse opakovalo. Prizrak se neukazal ani neodpovedel behem nekolika noci. Az nekolik tydnu pozdeji otec Matías de Tolentino se vracel do klastera po te co vyzpovidal umirajiciho. Byl stary a chtel usetrit jeho unavene nohy a tak si zkratil cestu pres tu obavanou ulicku. v tom zaslechl bolestny vzdech. Zakricel: "Buh bud pochvalen! Zjeveni z jineho sveta v techto koncinach! Co si prejes odeme, uboheho dusevniho? Mluv ve jmenu boha! Ale udelej to rychle, nebot ma duse je stara jako me kosti, jiz dlouho nesnesu tvou pritomnost."

A tak porve, z bezmasych ust zjeveni, vysel hlas, ktery znel dute a vonel vlhce jako hrob: "Me jmeno za zivota bylo Anunciación Avelar a byla jsem zasnoubena za dona Alonso García de Quevedo." Stary mnich nahle videl jasne zjeveni v jeho lidske podobe. Prizrak, ktery mu vypravel, proc prochazi zrovna touto ulickou. A ten pribeh byl pozdeji prave tim starym mnichem sepsan:

"Dona Anunciación byla velmi netrpeliva a velmi touzila vdat se, ale bala se, ze don Alonso, jeji snoubenec, ktery byl ve Spanelsku, nestihne vratit se do Mexika do datumu, ktery byl urcen na jejich svatbu. Don Gabriel, jeji otec, ji ujistoval, ze don Alonso prijede vcas. Ale bohuzel obavy doni Anunciación se staly realitou: jeji milovany rytir, jenz tak nedockave ocekavala, vubec nedorazil. Nikdy se neobjasnilo zda zemrel nebo si svatbu jen rozmyslel. Behem let dona Anunciación se uzavrela, nejedla a malem ani nespala. Neprestavala plakat, vzdychat a v tom prave onemocnela. Nekolik mesicu pote zemrela mezi vzlyky a vzdechy. Lekari se shodli, ze smrt byla na nasledky tuberkulozy a oslabeni organizmu od zarmutku a spatne vyzivy."

Mnich si vyslechl pribeh a pozadal prizrak, aby pockal, ze se pokusi najit osobu, ktera by ji mohla pomoci. Prizrak doni Anunciación vsak nesouhlasil a tvrdil, ze jediny kdo ji muze pomoci je on, stary mnich a to tak, ze ji provda. Vystraseny mnich ji odvetil, ze neni mozne provdat mrtvou a bytost ze zahrobi. Prosila ho, aby ji provdal v duchu, nebot v duhu je jiz vlastne provdana sto let. Na coz mnich odvetil ukazujic ji kriz: "Sto let? Vrat se na tve misto, duchu! Narizuji ti to ja, ve jmenu bozim!" V tom okamziku se prizrak rozplynul v temnote noci a mnich se vydal ke svemu klasteru.

Tak ubehlo sest let a "santa hermandad" nikdy nedokazala chytnout prizrak z ulicky vzdechu a predvest ho pred soud. Rozhodli, ze je nemozne prizrak polapit a tak rozhodli ulicku vzdechu zazdit. Po padesati letech lide uz zapomneli na tajemnou a obavanou ulicku. Ale legenda take pokracuje a rika, ze jednoho dne jeden velmi elegantne obleceny rytir pripominajici slechtice minuleho stoleti prochazel ulice blizke hlavnimu namesti. Ten tajemni rytir, zoufale hledal bydliste doni Anunciación Avelar, ale nikdo nevedel, kde o kom mluvi a ani, kde ta dama byva.

Tak ubehlo nekolik mesicu az kdyz ten tajemny rytir unaveny hledanim nahodou prisel k Ulicce vzdechu, ktera byla opet probourana. V tom momentu ho prekvapilo svetlo v dome az na konci ulicky. Jeho oci se rozzarili stestim, rozbehl se k domu a tam zaklepal. Otevrel mu jeden sluha, kteremu rytir rekl: "Tady zije dona Anunciación Avelar?" a sluha odpovedel: "Jiste, zije zde a jiz Vas ocekava". Rytir vesel a rozhlizel se po prostorne a davne zarizene mistnosti. Najednou ucitil, jak ho neco pritahuje a donutilo ho to podivat se smerem ke schodisti. Tam spatril prizrak jeho snoubenky oblecene do svatebnich satu. Na rozdil od ostatnich, nepocitil strach pri prohledu na mrtvou. Naopak velmi rozrusen rekl: "Dona Anunciación!" a ona mu odpovedela: "Don Alonso!".

Za chvilku k sobe vztahly bezmase paze a vasnive se zacali libat. Pote se vzali za ruce a vysli zamilovane ven do ulicky a nasledne vyhledali kapli San Francisca. Tam je privital mnich, ktery jim nemohl videt do jejich zakrytych tvari. Tajemny rytir prosil u prijeti u otce Matíase Tolentina. Mnich v kapli mu odpovedel, ze otec Matías zemrel pred padesati lety, ale ze on je jeho synovcem a velmi rad dvojici pomuze. A tak rytir pozadal, aby je mnich sezdal prave v tom okamziku, ale mnich odpovedel, ze by bylo mnohem lepsi pockat nekolik dni, aby pak mohli podstoupit ceremonii tak jak to narizuji krestanske zakony. Rytir trval na svem a vysvetloval, ze prave v tento den konecne prisel, aby duse jedne zeny uz netrpela tak jako trpela v minulych sto padesati letech, aby konecne nasla mir a mohla v klidu odpocivat na veky. Zadal ho, aby je sezdal tak jako by to pred padesati lety ucinil jeho stryc Matías.

Svatba probehla v pritmi kaple a synovec stareho mnicha Matíase poslusen ritualum pronesl nasledujici slova: "Ve jmenu boha, jste nyni spojeni v manzelstvi dokud vas smrt nerozdeli." Na to mu rytir odpovedel: "Nikoliv, otce Tolentino, v tomto pripade nas smrt spoji." A tichym krokem, ktery neznel ani v tichu kaple, novomanzele odchazeli. Jeste nez kapli opustili, mnich je dobehl a optal se jich na jmena. "Me jmeno je Alonso García de Quevedo" odpovedel mu rytir, a uz na svetle mu odpovedela i dama: "Ja se jmenuji Anunciación Avelar." Mnich prave v tomhle kratkem okamziku mohl zahlednout pod prusvitnym zavojem holou lebku zeny prevlecene za nevestu. Zacal citit jak se mu zastavuje dech a v hruze zakricel: "Boze muj! Boze muj! Oddal jsem mrtvou!" Rychle bezel co sve cely, kde prolistoval starou knihu. Byla to ta sama kniha, kterou mu odkazal jeho stryc a ve ktere on sam popisuje pribeh "Prizraku z Ulicky vzdechu".

Nasledujici den rano, obyvatele hlavniho mesta Noveho Spanelska objevili pred kostelem mrtvolu tajemneho rytire. Privolani urednici nasli mezi odevy mrtveho dokument, ktery stvrzoval jeho totoznost. Jednalo se o dona Alonso García de Quevedo. Jakmile se synovec stareho mniha Tolentina dozvedel o smrti dona Alonsa pozadal o audienci u tribunalu "santo oficio", ale i kdyz predlozil jako dukaz starou knihu, kde byl presne vylicen pribeh prizraku z Ulicky vzdechu, nenasel se nikdo, kdo by mu uveril....


Uzita literatura:
Leyendas y Tradiciones de la Colonia - Editorial de Época 2006



  Zpet na zacatek textu

  Zpet Menu Povesti

  Zpet Home Mexiko