La Llorona (Placici zena)

V katedrale se zvonilo na poplach a vsichni obyvatele Ciudad de México (hl. mesto Mexika) se zavirali ve svych domech a zazdivali okna a dvere. Nikdo z nich nechtel vychazet a ani jen vystrcit nos na ven na ulici. Mesto zilo hruzou jenz zpusoboval narek, ktery byl bez prestani slyset venku: "Ayyy, moje deti, co bude s mymi detmi!"

"La Llorona!" bedovali lide, vydeseni septali modliby a tresouci se rukou se krizovali. Zeny si tiskly k srdci ruzence, krizka a svate obrazky, ktere u sebe nepretrzite nosily.

Povidalo se, ze cela tato zalezitost je veci podsveti. Kdyby se jednalo o lidsky krik nebyl by slyset z takove dalky. Ale tenhle narek byl slyset po celem meste, prochazel zdmi a nikdo tomu zvuku neunikl. Rika se, ze dokonce i vojaci, kteri dokazali svou odvahu pri dobivani Mexika, jakmile prisel moment vzlyku, nechteli vyjit na ulici. Muzi se zbabele schovavali a zeny se chveli po celem tele; srdce vsech zacala byt mnohem rychleji jakmyle byl slyset ten narek, ktery vsem pronikal az do morku kosti.

Ko by mohl byt tak odvazny, aby se nebal vyjit na ulici a poslouchat ten plac, jenz zpusoboval hluboky zarmutek a jenz byl slyset noc co noc po celem meste?

Bylo par ovinenych odvazlivcu, kteri se rozhodli vyjit na ulici a tam nasli svou smrt. Dalsi zesileli, a jini uz vickrat nechteli opakovat jejich desive dobrodruzstvi a dali prednost zustat uzavreni ve svych domech.

La Llorona byla zena, ktera plula vzduchem oblecena do bileho satu. Pod zavojem tenkym kryla jeji tvar, jiz davno bez masa a kuze, ktera diky prusvitne latce prosvitala ven. Pomalicku krizovala ulicemi,ulickami a namestimi mesta. Ti kteri ji videli, rikali, ze vzpinala ruce a vydavala prave ten zvuk, ten narek, ktery desil vsechny v okoli: "Ayyy, moje deti, co bude s mymi detmi!"

Pote se rozplynula a premistila se se svym narkem na dalsi mista, az se objevila na hlavnim namesti kde poklekla, polibila zem a propukla v zoufaly plac, jenz ukoncila dlouhym vzlykem: "Ayyyy!". Pak vstala a pomalu ochazela na breh jezera a najednou zmizela, rozplynula se v oparu.

Jedni rikali, ze ta zena zemrela pred davnymi casy daleko od jejiho manzela, jenz hluboce milovala. Jini tvrdili, ze o zenu, ktera se nikdy nemohla provdat za sveho rytire, nebot ji smrt prekvapila mnohem driv nez se mu mohla odevzdat a duvod proc prichazela z podsveti na tento svet byl ten, videt znova jeji lasku, jejiz se nachazela ztracena v neresti.

Podle dalsich, tato zena byla vdovou a plakala pro jeji opustene siroty, ktere zustali bez pomoci. Take rikali, ze byla chudou matkou jiz zavrazdili jeji deti a ona ted vychazi ze sveho hrobu oplakavat je. Jini tvrdili, ze byla nevernou manzelkou a protoze nenachazela mir a klid za zivota prichazela na tento svet ze zahrobi aby vyprosila odpusteni za jeji viny. A jini pak rikali, ze byla zenou zavrazdenou zarlivym manzelem.

Take se rikalo, ze La Llorona byla slavna Dona Marina, znamejsi jako Malinche, ktera zila s Hernanem Cortesem v hrichu, a ktera ted s dovolenim nebes sestupuje na zem a svym narkem dava najevo litost nad zradou, jenz prokazala svemu lidu, kdyz se rozhodla byt poboku spanelskym dobyvatelum krute zachazejicich se jejim lidem (pozn.: pokud se nepletu tak Malinche byla totonackeho a mayskeho puvodu).

Nejen v hlavnim meste se zjevovala tato uboha duse, ale i v nedalekych vesnickach. V noci, kdy svitil mesic, se dala zahlednout jeji bila silueta, jak place a narika tim strasidelnym hlasem a desi tim dobytek ve stajich. Byla pry videna na kolenou pred krizi a vychazejic tajemne zahybu divoke krajiny a vzlykajic: "Ayyy, moje deti, co bude s mymi detmi!".

Tato legenda o Llorone je velmi stara a jeji koreny sahaji az do predkolumbovskeho Mexika, kdy se verilo, ze se zeny, jenz zemreli pri porodu, vracely na tento svet v urcitou dobu premeneny v duchy, kteri strasily pocestne na cestach. Tato tradice se zrcadli od povesti starych mexicanu zname pred prichodem evropanu do "Noveho sveta". V te se rikalo, ze u jezera se zjevovala zena, ktera velmi nestastne rikala: "Ayyy, deti moje, jiz prisla hodina vasi zkazy!".

Jeste v pocatcich XVII. stoleti se daly zaslechnout Lloroniny vzlyky. Nahle pak navzdy zmizely a obyvatele La Ciudad de México konecne mohli klidne ulehnout k spanku.




Uzita literatura:
Leyendas y Tradiciones de la Colonia - Editorial de Época 2006



  Zpet na zacatek textu

  Zpet Menu Povesti

  Zpet Home Mexiko