I mesta maji dusi - Milena Holcova

Salvar, 2003


Na Milenu Holcovou jsem prisla uplne nahodou, pred mym odjezdem do Mexika v roce 2003. Brouzdala jsem po knihkupectvich a skupovala knizky na cestu a preziti :). No a mezi cestopisy jsem narazila na tri male knizecky, ktere nejen ze vypadaly moc sympaticky ale jeste ke vsemu mely obal ilustrovani Adolfem Bornem :). No a tak jsem je koupila vsechny tri. Jednalo se o vsechny tri dily Lidi :). Knizka kterou vam tady ted predstavuju uz je nekolikata z tech, ktere jsem cetla od Mileny Holcove. Hned u Lidi jsem si ji totiz zamilovala a asi me to uz jen tak nepusti, takze doufam, ze bude psat a psat a cestovat a jeste vic psat :).

Tuhle knizku jsem nezhltla hned po tom co se mi dostala do ruky vzhledem k moji nedockavosti a neukaznenosti :(. Udelala jsem totiz dost velkou chybu a hned zjistila, ktere z mexickych mest Milena Holcova do knizky zahrnula. A bylo to Queretaro :). Jezne... precetla jsem si samozrejme tuhle kapitolu nejdriv a tak nejak me zklamala. Odlozila jsem tedy knizku a vratila se k ni az za par mesicu a tentokrat od zacatku, kde autorka vysvetluje, ze se muze mylit... ze vsechno je subjektivni... a ze si proste jen tak hraje. Takze jsem ji okamzite odpustila nedostatky u kapitoly venovane Queretaru a zacetla se do Amsterodamu.... no a nechala jsem toho az pro Vancouveru :). Queretaro jsem si precetla jeste jednou a snazila se pochopit jeji pohled. Nadale s urcitymi postrehy nesouhlasim, ale logicky pani Holcova nemuze mit ty stejne poznatky jako ja, kdyz mestem jen projizdela a navic neni do mexicke kultury tak zasvecena :). Proste se klouze po povrchu... ale krasne... a sama to priznava, takze mi nezbyva nez vam i tuhle jeji uzasnou knizku doporucit :). Jak pise - nejedna se totiz o pruvodce, ale o subjektivni pohled na par krasnych mest nasi planety.

I mesta maji dusi je jako i ostatni knizky teto autorky pohlazeni po dusi, ktere vas obohati, uklidni, pobavi, rozesmeje, nekdy trosku pohorsi :) ale hlavne vam na vas prenes neuveritelnou touhu nekam si vyrazit. Kamkoliv...

V jednotlivych kapitolach venovanych ruznych mestum sveta Milena Holcova popisuje jak je vnima, citi a vzdycky prida nejaky pekny zazitek z jejiho pobytu v onom meste. Kazdemu mestu prida pohlavi, vek a strucny popis ve kterem ho prirovnava s lidskou bytosti. Napriklad: Amsterodam je pro ni chlap v nejlepsich letech, Caracas nervozni ale velmi pritazlivy "macho", Florencii vidi jako homosexuala, Nkhata Bay jako prsatou cernosku :), Ulanbatar pak jako "oslehaneho chlapa neurciteho veku", no a to "moje milovane" Queretaro jako vypasenou milou, smrncovni a elegantni sedesatnici :).

Jeste daleko driv nez se mi dostala do rukou tahle knizka premyslela jsem prave o tom jak na me pusobi mexicka mesta. Tenkrat me ale nenapadlo Queretaro, ale v ramci meho boje o preziti v hlavnim meste Mexiku jsem se snazila videt tohoto obra tak trosku lidsky a zacala jsme o nem premyslet hodne podobne jako to prave dela Milena Holcova v teto knize. Dokonce jsem se strefila trosku do jejiho popisu Tokia (snad pro tu podobne nahlou velikost mesta :) - "Tokio mi pripominalo mladika, ktery prekvapive rychle vyrostl. :)"

Na me mexicke D.F. pusobi velmi podobne. Tedy pokud opominu ten zbytek popisu Tokia :). Tenhle "muj" nohaty mladik je tipicky mexican... ma nadherne velke oci, kterym je strasne tezke neco odprit, je hlucny, zabavny, mily, ale je ho tak nejak vsude moc :). Strasne rad se bavi, ale zodpovednost je pro nej priserna otrava a tak si jen proklouzava zivotem a improvizuje. Vsichni ho maji na jednu stranu radi, vkladaji do nej nadeje, ale na druhou by mu nejradeji dali par facek. Jenze nemuzou, protoze uz proste nejak moc rychle vyrostl :).

Doufam, ze to nebude vypadat jako ze vykradam Milenu Holcovou, ale neodpoustim si tady male zamysleni nad tim jak vidim pro zmenu "moji" Prahu, kdyz uz jsem vam ukazalo "moje" México, D.F. Po precteni tehle knizky, me totiz zacalo strasne bavit takhle o mistech ktera znam premyslet :))). Prahu tedy vidim jako starsi velmi elegantni damu lpici na kvalitnim umeni. Miluje operu, divadlo a renesancni obrazy. Neni zkostnatela, ale obcas ji chybi odvaha se uvolnit. Je hodne upjata, ale z celeho srdce touzi odhodit na chvilku tu pozu intelektualky. Obcas se ji to na maly okamzik povede a cela zcervena studem, sedne si zpet ke klaviru a je stastna. Jedine co se da teto uzasne dame vytknout je to, ze na sebe neda nikdy zapomenout a at jste kdekoliv touzite po ni a vzpominate na jeji magii :))).