| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
Milin denicek :DPred chvilkou mi Rafa psal, ze se omlouva, ze priznava ze je workoholik, ale ze me ma preci jen radeji nez tu jeho ordinaci a tak prijde brzo a jdem na vecu :D. Ze pry ta jeho ordinace nema tak krasny oci :D. Bidak, vi presne jak na me, takze nejen ze se nezlobim, ze mi hodinu predem zrusil nasi dva tydny planovanou navstevu kina, ale uz se nemuzu dockat az budeme spolu :D. Zkratim si teda to cekani psanim o nem :D. Vzpominanim na to, jak jsme se seznamili a vubec, na to jak uzasny chlap Rafael je. 
Seznamili jsme se pred trema rokama. V autobuse :D. Ja jsem jela do Oaxacy za nasima a
taky zasobit se trosku nejakym materialem :D, no a Rafael jel na jakousi prednasku na
univerzite. Vsimla jsem si ho uz v nastupni hale - sympatak :D. No a v autobuse jsem ho
ztratila.
Vetsinou do Oaxacy jezdim v noci, abych byla na miste brzo rano. O pulnoci vyrazime a v sest rano jsme na miste :D. Mam tu vyhodu, ze usnu kdekoliv a v jakekoliv poloze, taze autobusove sedadlo je temer idealni. Ale tenkrat jsem mela smulu. Spat jsem nemohla nebot vedle me sedelo neco co snad ani nebyla lidska bytost. Vypadalo to tak nevine :D. Mala hubena starenka, ale chrapala jak vlkodlak. A tak jsem se chte nechte musela divat na akcni filmy. Kdyz uz mi bylo jasne, ze neusnu rozhodla jsem si zprijemnit cestu kavou. Vydala jsem se teda k pristroji a na uplne poslednim sedadle pohodlne chrnel sam samotinky Rafael. Takze jsem byla tak nehorazna a probudila ho. Vysvetlila mu, ze vedle toho vlkodlaka se fakt spat neda a jestli bych si mohla prinest veci a sednout vedle nej. Nebyl z toho sice nadseny, ale jeho klasicky mexicka vychova - gentleman az za hrob :D - mu nedala na vyber. No a stejne jsme toho moc nenaspali. Aspon ze ten automat na kafe jsme meli tak blizko :D. Dozvedela jsem se, ze je psychiatr a ze jde na nejakou prednasku, je z hlavniho mesta a jmenuje se Rafael. No a ze ma prednasku zitra, ale zustava v Oaxace az do nedele, protoze uz dlouho nebyl na Monte Albanu a taky touzi podivat se do Zaachila. Takze jsem se samozrejme nabidla za pruvodkyni :D. Krom toho, ze jsem mu nejak chtela oplatit tu zachranu v podobne uvolneneho sedadla, by mi bylo lito nechat ho zmizet v davu. Jenze on odmitl!!! Do dnes nechapu proc a to jsem se ho uz ptala milionkrat, kazdopadne mi stejne ze sparu neunikl :D 
Oaxaca je male mesto a tak jsme se bez planovani potkali v centru nekolikrat :D. Kdyz jsem ho
v sobotu vecer potkala u Santo Dominga jak si hraje s detma tak uz jsem nevydrzela, prisedla si a pozvala ho
na vyborny mezcal. Vedle, je abstinent. Tak aspon na vynikajici cokoladu, na tu se utahnout dal :D.
Sedli jsme si na Zocalu a srkali tu nejuzasnejsi cokoladu na svete :D. Domluvili jsme se na nedeli
ze ho provedu po Monte Albanu. Zaachila ho zklamala, no nechtel jet se mnou tak holt videl jen to
co muze videt turista :D. Ani v La Capilla nejedl. Nastesti mame jeste spoustu casu na to,
abych ho provedla po vsech ukrytych koutech v okoli. Dokonce se mi podarilo ukecat jednoho kamarada
archeologa, aby nas nechal nakouknout do hrobky v Xochilquitongo, ale to uz bylo pri nasich pozdejsich
cestach do Oaxacy :D a Rafael byl vice nez nadsen :D.
Takze v nedeli rano jsem si ho vyzvedla v hotelu a vyrazili jsme na Monte Alban. Nebyl tam pry poprve, ale kazdopadne poprve s vykladem :D. Ja Monte Alban miluju. Je na nem citit neco podivneho. Nejsem ten typ, ktery se chodi nabyjet na piramidy a veri, ze zapotekove a mixtekove byli mirumilovny a kulturne dokonali :D, ale proste jen konstatuju, ze na Monte Albanu je citit zvlasni energie a pro me prijemna :D. Mozna je to tim, ze i ve me koluje zapotecka krev :D. Zboznuju se posadit na travnik uprostred a divat se na ty kamenne kolosy okolo :D. Presne to jsme tenkrat s Rafelem udelali. Sedli si do travy a nechali se unaset v case. Rafael odjizdel do D.F. uz v nedeli odpoledne, takze uz se nic moc jineho nez placat sebou v trave na Monte Albanu nedalo, ale asi jsem ho aspon dokazala presvedcit o tom, ze nase setkani bylo osudove, a rozhodne bychom se meli potkat i v hlavnim meste :D. Normalne jsem ho pry uhnala :D. 
Kolem jedny hodiny jsme se vratili do Oaxacy, dali si obidek a pak uz jsem se s nim
padila rozloucit na nadrazi. Ja jsem se totiz vracela do D.F. az v utery. No a aby
se mu po ceste pekne premyslelo celych tech sest hodin :D dala peknou pusu na rozloucenou :D.
No a bylo to :D. Kdyz jsem pak v utery prifrcela domu nasla jsem na zaznamniku od nej vzkaz.
Chtel abych to slysela az se vratim :D, bylo to podekovani za krasnou nedeli a pozvani
na veceri do jedne oaxacke restaurace na patek vecer :D.
No a vecer to byl uzasny. Uz jsem Rafu ani nemusela tolik uhanet, byl uz totiz dokonale uhnany. Dali jsme si vybornou veceri, skoro tak dobrou jako by uvarila moje mamca :D, a povidali si. Byl to uzasny vecer a snad poprve jsem te sve zbrklosti a otevrenosti vuci ostatnim nelitovala :D. Dokonce ani toho meho rozhodnuti, nastehovat se k sobe. Asi tak ctvrt roku jsme se schazeli tak v prostred cesty mezi nasema bydlistema, ale me uz to zacalo lezt krkem. Takze jsem navrhla vyhledani spolecneho pusobiste a Rafael kupodivu pomerne nadsene souhlasil :D. Ze zacatku to bylo trosku des bes, vzhledem k tomu, ze Rafael obcas zapomina nechavat plast v ordinaci. Ne ze by na me snad aplikoval sve zkusenosti z oblasti psychiatrie :D, ale obcas mi pripada ze v tom jeho absolutnim promyslenem klidu se na me kouka spis jako lekar nez jako partner :D. Je ovsem pravda, ze ja jsem bytost dost naladova a zbrkla, takze mu tim asi davam dost prostor :D. Kazdopadne jsem s nim moc stastna. Je to ta nejuzasnejsi bytost pod sluncem a to nejlepsi co me mohlo potkat :D. A to i pres vsechny jeho nedostatky samozrejme :D. Zpet na zacatek textu Predchazejici kapitola Následující kapitola Zpet na Mila Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |