| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Español |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Milin denicek :DTak je mi nejak smutno. Cely ten den je nejaky ubreceny... venku prsi, s Rafaelem jsme se pohadali, José uz pomerne dlouho nema vubec na nic cas a ja tady ted sedim a koukam nestastne z okna. Nejlepsi okamzik zacit si psat denicek. Asi to nebude denicek, jako ze bych psala kazdy den, spis kdyz mam takovou tu naladu, kdy se potrebuju vypovidat, ale nikdo neni v dosahu, takze mi nezbyva nic jineho nez se vypsat :D ... jako prave ted. Jenze jak ted zacit? Nejlepe asi od zacatku, ze :D. 
Narodila jsem se 28. rijna 1975 v hlavnim meste statu Oaxaca a pravdepodobne i misto narozeni hodne
poznamenalo moje zajmy. Kdo v Oaxace byl ma asi predstavu, ze je to z mexickych statu pravdepodobne ten
s nejkrasnejsi umeleckou tvorbou (ted doufam, ze me neukamenuji ti ostatni:D). A to nejen co se
proslavenych oaxackych maliru tyce, ale vubec treba uzasne drevene alebrijes, nebo krasne zlate sperky,
nebo cerna keramika nebo tkaniny a huipily, a vubec spousta dalsich a dalsich pohadkove barevnych predmetu.
Prave tuhle bohatost a barevnost na Oaxace a jejim umeleckem duchu miluju. A mozna prave proto jsem se
dala taky na umeni.
Vystudovala jsem navrharstvi textilu, ale vzhledem k neprebernemu mnozstvi mych konicku se venuju krom navrhovani tkanin taky navrhovani odevu, navrhovani a realizaci navrhu rucne delanych sperku, a vubec vlastne vsemu co ma neco do cineni s rukodelnou tvorbou. No a kdyz jsem si vsimla, ze se mi vsechny tyhle vytvory pomalu nevchazi do skrine nabidla jsem je kamaradkam. Vzhledem k tomu, ze se po nich jen zaprasilo privedlo me vsechno tohle na napad otevrit si takovy malickaty kramek se sperky, odevy, doplnky a vubec... vsechno rucne zdobeno a prevazne rucne vyrobeno. Nejedna se, ale o klasickou mexickou tvorbu, spis je to neco spojeni minulosti s pritomnosti :D. To se mi na tom libi nejvic. Strasne rada pouzivam tradicni materialy, ale strihy a zpracovani uz jine :D. Nemuzu rict, ze bych diky tomu nekdy v budoucnu mohla byt milionarkou, ale zatim to vypada, ze hlady neumru :D. 
Asi by se ted sluselo, abych taky neco napsala o Rafaelovi, ale jsem na nej tak nastvana, ze bude urcite
lepsi psat o nem az se uklidnim. Takze zatim o mem nejlepsi kamaradovi, ktereho bych nevymenila za nic
v zivote a to ani za tu nejskvelejsi kamaradku. Sama vim, ze kamaradstvi mezi muzem a zenou vetsinou tak nejak
pokulhava mezi fyzickou pritazlivosti a opravdovym kamaradstvim, ale my jsme si tu fyzickou pritazlivost odbyli
v davne minulosti a od te doby co jsme se rozesli si vlastne rozumime uplne nejlepe. Seznamili jsme se
Poznali jsme se na univerzite. Oba "vesnicani" :D, ja z Oaxacy, José z Veracruzu ztraceni v opravdu velkem velkomeste :D. José puvodne, nez sel na architekturu taky byl na Akademii krasných umìní a studoval malbu, po roce to ale vzdal a presunul se na architekturu a tim padem i na jinou univerzitu. Kazdopadne jsme ale zustali v kontaktu. A dokonce jsem ho i nasledovala do Prahy, kam se prihlasil na stipendium. Dostali jsme stipko oba a uzili si uzasny rok v jendom z nejkrasnejsich mest sveta :D. No, ale prave v Praze jsme se taky rozesli. Nejak jsme si vsimli, ze jsme spis jak bratr a sestra... proste jsme si spolu rozumneli tak dobre, ze uz mezi nama nebylo zadny jiskreni. A tak jsem v Praze prisla o partnera, ale ziskala nejuzasnejsiho kamarada a pak taky nesmim zapomenout na Anu a jeji kamarady. Ana je spanelka zijici v Brne, kazdopadne v te dobe, kdy jsme meli s Josém v Praze stípko i ona studovala v Praze. No a podle vseho nakonec v Ceske republica zustala, jen se presunula na Moravu :D. Anicka je uzasna bytost, ohromne citliva a pratelska a hlavne mluvi docela obstojne cesky, takze mela kolem sebe neustale spoustu zajimavych lidi. Diky ni jsme s Josém poznali spoustu kamaradu cechu, spanelu a vlastne ze vsech koutu sveta. Byly to uzasne roky. Kdyz ted tak na to vzpominam uplne mi to zvedlo naladu, ze snad tomu protivnymu Rafaelovi zavolam, ze uz se nezlobim :D. 
No, jeste si to rozmyslim... :D. Spis udelam to, ze sednu a napisu Anicce e-mail. Uz jak dlouho
planuju cestu do Cech na dovolenou, projit si mista, kde jsme si uzivali nase studia a navstivit
vsechny ty osoby, ktere jsou ale velmi pravdepodobne rozesety po svete. Umelci nejak moc na jednom
miste nevydrzi dlouho :D. Ale je fakt, ze ne vsichni byli vytvarnici. Copak asi delaji?
Tenhle rok tu moji cestu zrealizuju. Za kazdou cenu. Jestli pojede Rafa nebo ne to uz je mi fuk. Porad jen prace a prace a pacienti. Jestli to tak pujde dal tak ze me taky bude brzo jeho pacient :D. Je totiz psychiatr :D. Mohl by treba José, ale podle toho jak se chová od té doby co se seznamil s tim jeho brazilsko-mexickym zazrakem :D je uplne mimo :D. Takze leda ze by ta jeho pritelkyne jela taky, ale zase nemam moc chut delat jim krena. Takze to vidim spis tak, ze se domluvim s Anickou, az bude mit cas a prepadnu ji sama. I kdyz ten let pres ocean, sama ... brrr. uvidime :D. Mimochodem, kdy uz mluvim o te Josého pritelkyni, tak jsem strasne zvedava. Takhle poblazneneho jsem ho jeste nevidela. Ale predstavi mi ji pry az na plese jednoho jeho klienta a to i s jeji kamardkou a partnerem. Moc se tesim. Jen doufam, ze si sedneme a ze nebude zarliva. Vetsina Josého partnerek me nesnasela. Na druhou stranu, Rafaelovi je José uplne sumak :D. Nastesti. Jsou z nich docela dobri kamaradi :D. Az obcas zarlim ja :D. Zpet na zacatek textu Následující kapitola Zpet na Mila Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |