| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Liliannein denicek :DPo dlouhe dobe zase pisu... Nachazim se momentalne nekde nad severni casti Spojenych statu... v letadle smerem do Mexika. Santi to zalomil temer hned po startu. Preci jen jsme vyjizdeli na letiste kolem 4 hodiny rano a on nespal od vcerejska vubec, takze hned jak se letadlo vzneslo z Montrealu tak zacal tuhnout :D. 
Cim zacit? Cela tahle cesta byla utek z reality a vubec mi pripada ze se mi to snad vsechno zdalo. Asi nejblaznivejsi
na tom vsem je, ze jsem vdana... Vubec netusim jak to Santi zvladl, ale za tech par dni pripravil vsechny papiry aniz
bych si toho vsimla. Vazne to bylo absolutni prekvapeni. V zivote bych nerekla, ze tohle Santiho vubec napadne. Takze to
ze to zrealizuje a jeste do toho zapoji mamu, ktera se ani nebude branit, to mi pripadalo jako naprosta blbost. A tak jsem
se nechala dokonce i navlect do obleceni - svatebnich satu, ktere mama kdesi splasila. Delala jsem si ze Santiho srandu, protoze
toho mama donutila oblect si oblek. Proste jsem si myslela, ze je to nejaky vtipek. Ze se me snad snazi rozptylit ci co :D.
No jenze pak jsme dojeli na matriku.
Pri vystupu z auta oba z priblbleho culeni presli do nervozniho pochychtavani tak, ze mi to zaclo byt podezdrele. Preci jen se tak radi nemaji, ale v cele tehle akci si nejak prehnane moc pomahali. Cele te saskarne jsem uverila az v okamziku kdy jsme vazne napochodovali do kancelare matriky a pani v recepci o nas dokonce mela zaznam v programu. Malem jsem si z toho sedla. Santi s mamou se ohromne bavili a ja si uprimne z toho vseho nejak moc nepamatuju. Byla jsem vazne v soku. Jeste ze mame fotky, protoze jinak bych o tom vsem uz davno pochybovala :D. Ale fotky mame... i oddaci list... neuveritelny. Fakt. Prijmeni mam ale svoje. Sice by mi nevadilo byt pani Aguilar :D, jenze je fakt, ze predelavat vsechny doklady bychom uz tesne pred navratem do Mexika nezvladli. Takze jsem Sainte-Marie de Aquilar :DDD. Je strasne tezky popsat co v souvislosti s timhle vsim citim. Jestli jsem stastna. Asi jo. Hrozne me to prekvapilo. Samozrejme ze pozitivne. Vubec jsem to necekala. Ale taky me to vsechno tak nejak vydesilo. Jestli to nebylo proste moc zbrkle. Preci jen jeste pred tim prepadenim jsem dokonce uvazovala, ze ten vztah se Santim ukoncim a ted jsme najednou svoji. Mam takove nejake svrbeni v zaludku, ze si pravdepodobne ani jeden neuvedomujeme jak moc jsme si zkomplikovali zivot. Na druhou stranu mam chut to rozkricet do celyho sveta. Pravda... jeste neco mi to kazi. Samozrejme ze mati spoluprace na me bleskove svatbe mela duvod a mela z nej takovou radost, ze se prede mnou dokonce prorekla. To ze tata nemohl byt u obradu a vedela ze ho to bude mrzet... moc... a pokud to jeho bude mrzet tak pro ni to je bod. Tata o tom vsem samozrejme vi, jenze byl na sluzebce. Urcite ho to mrzelo. Pokousela jsem se mu vysvetlit, jak to vsechno bylo, ze to bylo na rychlo a ze jsem o nicem nevedela... chvilku byl ticho a pak si hlasite povzdychl a pronesl, ze holt pry dalsi jejich dovolena bude muset byt opet v Mexiku, abychom tu svatbu poradne oslavili :D. Pry mu mam aspon preposlat fotky, protoze mama mu je urcite posilat nebude... Omyl. Poslala mu jednu, jak stoji s nama u obradu, aby bylo videt, ze ona tam pritomna byla... Co k tomu dodat... 
Mimochodem jeste k fotkam :D. Kazda holka si asi mene nebo vice predstavuje vlastni svatbu. Pravda, ja si ji predstavovala uplne jinak.
Byvala bych docela rada mela cas na nejake pripravy... urcite bych tam chtela mit tatu, Renatu, Caro a Katy... Satiho tatu, Rodriga...
Byvala bych chtela mit treba po obradu i oslavu... A saty?
Saty vybirala mama, coz je ovsem mozna dobre :D. vybrala uzasne s vysivanym zivutkem. Neco co by si pravdepodobne nejradeji oblekla sama.
Zato Santi v obleku vypadal jak mafian :D. Byla jsem z tech co si mysleli, ze kazdy chlap v obleku vypada dobre. A musim uznat, ze jsou taci, jako
Santi, kterym oblek proste vazne nejde :D. Kdyz tak nad tim premyslim, tak k Rodrigovi pujde snad jeste min :D. Zato Adrien je pro oblek stvoren :D.
Mimochodem Adrien je stale zakazane tema. Nebo spis bych rekla, ze se ho nikdo neodvazi vytahnout. Jenze vytazeno asi bude muset byt, protoze
mi nabidnul praci. Zatim vsechno jen po mailu, ale po navratu do Mexika se mam hlasit na pohovor :D. Santimu jsem to nerekla, nejak nevim
jak zacit. I kdyz na druhou stranu, v kavarne uz je preci Miztli, tak by to pro nej nemusel byt takovy problem. Kdyby to nebyla
firma, kde pracuje Adrien...
Ale musim uznat, ze po celou dobu naseho pobytu v Montralu se Santi choval naprosto uzasne. Az neprirozene. Evidentne ma kvuli tomu prepadeni kavarny cerne svedomi. Ja jen doufam, ze se toho baru vazne vzdal. Nedokazu si predstavit, co by mohli udelat priste aby dosahli sveho. Urcite to nechal plavat. To by neudelal. Vazne je videt ze ho to strasne vydesilo, a ze ho to i mrzi. Vlastne bych rekla, ze ten napad se svatbou je tak trochu dusledkem toho, ze citi vinu... Coz je dalsi z duvodu, ze si nase na rychlo manzelstvi nejak neumim vychutnat. Ale na druhou stranu cely pobyt v Montrealu jsem si vychutnat dokazala. Santi delal co mi na ocich videl. A stale dela. Dokonce i lyzovat se donutil. Musela jsem sice chvilku premlouvat a ujistovat o tom jak uzasne bezpecny je to sport, ale nakonec souhlasil. Z cehoz mam ted zase spatne svedomi ja :(. Vyjeli jsme brzo rano na Mont Saint-Sauveur a vsechno probehlo naprosto uzasne. Vypujcili jsme pro Santiho lyze a boty, vsechno mu seridili (pravda az pozde mi doslo ze misto toho laskovani s nama se meli spis soustredit na praci) a vyrazili jsme na svah. Nejdriv na mensi, aby se Santi rozjezdil. Nestal na lyzich poprve, ale preci jen mu to trosku delalo problem. Ale jen chvilku. Na rozdil ode me nema totiz strach a tak se jen co se rozjel tak uz si to svistel naprosto v klidu. Jenze. Ten den bylo pomerne teplo, vlastne i predchozi den. Snih trosku roztal a pak zase zmrzl... novy napadl jen malicko a po nekolika malo sjezdech byla sjezdovka plna ledovych ploch. A Santi preci jen i kdyz z dalky to vypadalo temer na profi jizdu, tak krizove situace moc nezvladal. A krizova situace nastala zrovna v tom nejmene vhodnem okamziku. Ja jela pred nim, chtel me pry mit na ocich. Takova blbost, kdyz ja lyzuju od peti let... No takze jsem jela pred nim a az po chvili se ohledla a nevidela nic. Do oci mi primo svitilo slunicko, takze jsem videla naprosty houby. Chvilku jsem cekala a kdyz uz to bylo par minut tak jsem zacala byt docela nervozni... A Santi stale nikde. Zacala jsem pomalicku po okraji sjezdovky stoupat, ale stale nic nebylo videt. Az najednou si to ke me namiril jakysi uplne cizi kluk a informoval me, ze Santi mel nehodu a ze ma neco s kolenem, takze jede pro zachranare. Vysplahala jsem az k mistu, kde Santi sedel v doprovodu nejakeho dalsiho kluka. Tvaril se nestastne a znova a znova zkousel postavit se na to zraneny koleno. A znova a znova sebou pokazde za bolestneho syknuti svihl do snehu. Spadl samozrejme na ledovce, rozjely se mu nohy a nasledne nevyhodilo vazani, takze se mu hnusne protocilo koleno. 
Zachranari dorazili behem dalsich par minut a po prostudovani Santiho kolena rozhodli o tom, ze ho svezou v nositkach :D. Ted se
smeju, ale do smichu mi teda nebylo vubec. Santi sice vtipkoval bylo ale videt, ze ho to fakt boli. Nemohl si vubec stoupnout a tak
ho i z nositek zachranari pri prihlizeni cele sjezdovky dotahly az do kavarny a tam mu oblozili koleno ledem. Sedel tam jak
hromadka nestesti a snazil se vtipkovat :D. Chtela jsem to samozrejme zabalit a vydat se hned domu, jenze Santi tvrdil, ze kdyz uz
jsme tu, tak at si aspon zajezdim ja. Trval na tom, takze jsem mu prinesla kafe a sama se vratila na svah jeste chvilku si zalyzovat.
Bylo to uzasny. Naprosto skvely den. Zalyzovala jsem si jak davno ne, potkala spoustu znamych, ktere tak krasne pocasi vyhnalo ven :D a
seznamila se i s par dalsima osobama :D. Proste az na to Santiho zraneni to byla parada... Nastesti to vypada, ze to neni nic vazneho.
Ani mu to nenateklo. Jen ho to boli, kdyz spatne slapne. Doufam ze s tim v Mexiku pujde k doktorovi...
Jo, taky jsme potkali Steva... Bez Claire. Docela ve me hrklo, ale jinak nic. Predstavila jsem je vzajemne se Santim a tomu jsem pak vyslvetlila o koho jde. Evidentne si byli nesympaticti i bez toho osvetlujiciho dodatku. Santi o nem prohlasil, ze je to takovy to ucho z posilovny :DDD. Jo, v podstate ma pravdu. Ja vlastne vubec nevim, co jsem na nem videla. Vlastne ja se tenkrat tak nejak nechavala nest proudem a nekladla odpor. Asi bylo to, ze dal nakonec prednost Claire pro me to nejlepsi co mohl udelat. Steve se na Santiaga taky netvaril nejak nadsene. Byl trosku zarazeny, logicky vubec nepredpokladal, ze me potka a uz vubec ne v doprovodu tak... sebevedomem :D. Ono se to tezko popisuje, ale Santi proste vyzaruje neco, co je pro ostatni tak nejak bud okamzite pritahne a nebo naopak najezi chlupy :D... To jeho az nezdrave zdrave :D sebevedomi je proste pro nektere jedince dost spatne stravitelne a to ani nemusi otevrit pusu aby prosazoval svoje nazory. Uz jen drzeni tela a tak normalni pohyby jako je podani ruky a podobne dokaze druhou stranu vydesit :D. Budou podavat jidlo a ja mam vazne hlad :D. Takze koncim... a pokracovani az v Mexiku. To budu pravdepodobne psat, jak cela rodinka a siroke okoli reagovala na oznameni o nasem snatku :DDD. To bude legrace :D. Zpet na zacatek textu Následující kapitola Predchazejici kapitola Zpet na Lilianne Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |