| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Liliannein denicek :DNo, minule jsem zacinala tak pozitivne a ted zas nevim kudy kam. Ach jo. Sedim vedle Adriena v letadle do Parize a je mi strasne smutno. Asi tomu napomaha taky fakt, ze z uzasne prosviceneho a tepleho Cancunu jsem najednou v mracich a za chvilku pristanu v zimni, tmave Evrope. Ale nema smysl si nalhavat, ze duvod tehle moji depky je jiny, nez Santiago. Zitra jsem mela nastoupit do kavarny. A nenastoupim. Udelala jsem presne to co jsem mela v planu. Napsala Santimu, ze se pravdepodobne do Mexika nevratim, zablokovala jeho mail a zrusila ucet ze ktereho jsem posilala maily jako Claire. No, jenze Santiagovi trvalo jen par dni, nez si vydupal, ze Caro, ktera mu odmitla dat muj mail, mi aspon preposle na muj mail jeho odpoved jako prostrednik. No takze mi dosel mail od Caro, ktery jse naprosto nevinne otevrela uz u komentare jsem zacala blednout. Pry je Santi vzteky bez sebe, a ze teda doufa, ze se nezlobim, ze se propujcila k tomu preposlani, ale ze byl naprosto neodbytny. No a pak nasledoval mail: "Tak predne jsem rad, ze jsi nasla odvahu napsat za sebe a muzeme prestat s tim divadlem ohledne Claire. No a pak si myslim, ze si zaslouzim nejaky vysvetleni. Jak ze se ASI nevratis do Mexika? A kde ted jsi? Vracis se do Montrealu? Opravdu se do Mexika nevratis, nebo proste jen nechces zpatky do kavarny? To preci staci rict. Vubec jsi to mohla rict uz davno a nejen kvuli tomu, abych hledal novou servirku. Carolina taky tvrdi, ze jsi ji nic nerekla, ovsem to vzhledem k tomu, ze brani tvuj email zuby nehty - coz mimochodem vubec nechapu, muze byt lez. Vlastne Lili, nechapu vubec nic... " Cekala jsem, ze se strasne nastve a nechtela jsem tomu vzteku celit, jenze tady to neznelo ani jako vztek jako spis rozcarovani. Naprosto me to rozhodilo. Odepsat jsem samozrejme nebyla schopna. Az po dvou dnech nepretrziteho premysleni, co vlastne napsat. Takze jsem tesne pred odjezdem z hotelu na lestiste vytukala do mailu pro Santiho: "Stale jsem v Cancunu. Dneska odletam do Parize. Vazne nevim jestli se vratim, nebo ne. Teda z Parize se vratim urcite, do Mexika ale asi spis jen pro veci. Mrzi me, ze jsem ti to nemohla rict driv. Drzim palce, at nekoho brzo najdes." Puvodne jsem mela v planu neco vic osobniho, pak zase ne, pak zase jo. Pak jsem si chtela vymyslet pak jsem zase chtela byt az prilis uprimna. Nakonec jsem proste smazala vsechno co by me z neceho mohlo usvedcit, jsem proste srab nenapravitelny, a odeslala. Jenze Santiago byl evidentne na prijmu, takze nez jsem stacila odepsat na mail mame tak uz jsem mela strucnou odpoved: "Proc?" Proc co? Proc se nevratim? Proc letim do Parize? Proc jsem mu to nerekla driv? Za dverma uz podupaval Adrien, takze nebyl cas. Odepsala jsem teda jen: "Napisu ti vic z Parize". No a ted si lamu hlavu s tim co mu napisu... a taky s tim, co najdu vse schrance. A jestli se vubec dostanu na nejakou delsi dobu k internetu. Proste po te uzasne relaxaci, kdy jsem myslela, ze jsem nad tim vyhrala, uz mam Santiaga zase plnou hlavu. Tak plnou, ze se mi chce brecet. Adrien to ze me vsechno samozrejme vytahl hned po vzletnuti, protoze muj protahnuty oblicej nemohl prehlidnout. Kdyz tak nad tim premyslim, tak muj pobyt v Mexiku byl vlastne neuveritelne uspesnym... nasla jsem tam tri naprosto uzasne kamarady bez kterych uz si moji existenci nejak nedokazu predstavit. O to hur se mi planuje moje budoucnost mimo Mexiko. Uz zase brecim, takze se mi to zacne pekne rozpijet. Se psanim teda koncim. Treba se mi podari usnout. Aspon ze ja nemivam sny... Zpet na zacatek textu Následující kapitola Predchazejici kapitola Zpet na Lilianne Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |