| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Liliannein denicek :DTak uz jsem doma... teda, v Mexiku. Mam povoleni tu strasit dalsi tri mesice a vlastne ani nevim, jestli to hodlam vyuzit. Pravdepodobne po vanocich v Karibiku se tady tak mozna mihnu na zbaleni kufru a vracim se do Montrealu. Radeji budu vidat Stevea nez Santiaga. Naposledy jsem psala jak jsem zustala sama v hotelu v Tijuane, no a tak jen dodam, ze Santiago se ukazal rano kolem osme, umyl se, prevlekl, me sdelil, ze ma ten podpis smlouvy a ze se uvidime vecer. A opet zmizel. Takze jsem sebrala vsechnu odvahu a vydala se snidat. Nastesti byla snidane v cene za nocleh... ale vzhledem k tomu, ze lezet cely den na posteli v hotelu, neni zrovna dvakrat atraktivni, a tak jsem se vydala ven. V recepci jsem si vyskemrala mapku a podle ni se jakz takz potloukala okolim. Dokonce jsem se byla schopna naobedvat a koupit si zmrzlinu. Do hotelu jsem se vratila pred setmenim a docela unavena, takze jsem padla bez vecere. Ani nevim kdy Santiago dorazil. Rano ale v posteli byl. Do Los Angeles jsme meli vyjizdet vypujcenym autem po snidani, takze jsem si zabalila, pripravila se a cekala. Jenze uz bylo deset a Santiago nadale spal. Snidane koncila v pul jedenacte. Nejdriv jsem premyslela, jestli ho vzbudit a nebo sninady z jidelny donest na pokoj a pak mi konencne doslo jaky jsem pako, a ze kdyz on na me nebere ani ty minimalni ohledy, tak proc me by melo zajimat jestli bude bez snidane nebo ne... Takze jem se sebrala a sla do hotelove restaurace. Vztek me ale nepresel, protoze uz v buffetu na vyber zustalo jen olezle ovoce a par gumovych housek. Kdyz jsem se vratila na pokoj, Santi vylezl prave z koupelny a zprazil me, kam jsem to sakra sla, kdyz vim, ze budeme odjizdet... Argument o nutnosti snidat nebyl bran v uvahu, nebot je preci jasne, ze se nasnidame po ceste v jednom jeho oblibenem podniku. Penilo to ve me jako snad jeste nikdy. Snidala jsem teda jeste podruhe, radeji, nevim kde me zase odhodi a budu muset hledat jidlo sama. Cesta probehla bez problemu a i ta desiva a hororama opredena hranice mezi Mexikem a USA neznamenala zadny problem. Celou cestu jsme temer nemluvili. Santiago bud s nekym telefonoval a nebo soustredene sledoval vozovku. Ja jsem delala ze spim a nebo ze temer spim. Kdyz jsme dorazili do hotelu v LA cekala uz Santiaga jakasi slecna a dokonce s ditetem. Dite se na nej nadsene vrhlo a slecna pak taky. Ta mela ale preci jen trosku vychovani a tak si me pres mou neviditelnost vsimla a predstavila se jako Yuki. Asi by se dalo rict, ze byla i mila, ale ja uz jsem toho proste mela dost. Takze jsem se na ni povinne uculila, stiskla ji pravicku, rekla ze jsem Lili a ze jsem zvedava na LA, takze se pujdu projit... Santiago na to nerekl nic, co by taky rikal. Bylo mu to sumak. Takze jsem vybehla na pokoj, vztekle vyhazela veci z batohu, abych si ho mohla vzit sebou a vypadla kolem te stastne rodinky ven. 
Takhle jsem se poflakovala pekne dlouho az jsem prosla snad cely mesto krizem krazem a lehla si v jakemsi parku na travu. A usnula.
To se proste muze stat jenom me. Probudila jsem se uplne dezorientovana, ale nastesti se vsema vecma :D. Uz bylo sero a me krucelo
pekne v brichu. No a pobliz byla celkem sympaticka mexicka restaurace. Tak jsem do ni vlezla s tim, ze aspon budu vedet co si dat :D.
Nevedela jsem, protoze Erikovu mexickou kuchyni proste v LA nevedou. Ale zapovidala jsem se tam s cisnikem. Mexicanem. Moc milym. No
a zapovidala jsem se az tak, ze mi doslo, ze vubec nevim kde jsem a jak se dostanu do hotelu. A to uz byla temer pulnoc. Nastesti me
Gerardo, ten cisnik, doprovodil a to az k recepci, kde napruzene stal Santiago. Kdyz me uvidel jen procedil, ze je teda opravdu rad,
ze jsem na zivu a doufa ze jsem se bavila. Otocil se a zmizel. Chudak Gerardo tam stal stejne vyjevene jako ja. Tak jsem mu podekovala
a domluvili jsme se na dalsi den na projizdku mestem. Preci jen autem to bude neco jineho...
Santiago se se mnou vubec nebavil. Po vylezeni z koupelny sebou prasknul na postel a zapnul televizi. Usnul asi behem peti minut, jenze s ovladacem u sebe, takze jsem jeste tak hodinu nez jsem usnula musela koukat na jakysi stupidne ujeceny horor. Pokousela jsem se tu televizi aspon ztlumit, ale jedina moznost byla vypnuti a to jsem zase nechtela. No a rano byl pan stale urazeny. Akorat z nej vypadlo, ze Yuki nas pozvala oba na obed do jeji oblibene japonske restaurace. Na jednu stranu mi bylo trapne odmitnout, protoze japonskou kuchyni miluju a protoze ta Yuki za nic nemuze a to pozvani je od ni mile, ale na druhou to posledni co jsem chtela bylo divat se na Santiaga v jejim doprovodu a navic uz jsem mela plan s Gerardem. Takze jsem pipla, ze uz mam plan. Pry ze ho preci muzu zmenit. No, ale nebylo by to fer... Proc?... Protoze Gerardo, ten kluk co me v noci doprovodil, si dneska na me udelal cas a ukaze mi mesto... Ze pry nevedel, ze mam v LA zname. Nemela jsem, ale ted uz mam. Dodala jsem jestli mu to snad vadi. Proc by mu to melo vadit? Tak to je fajn... No a stejne jako minule, jakmile si vsiml, ze ta napruzena jsem ja, zacal se krotit. Jenze me ten vztek uz nepresel. Vazeny Gerardo totiz i kdyz byl moc fajn, ostatne jako vetsina mexicanu, byl take jako vetsina mexicanu znacne neseriozni, a na nase domluvene rande vubec nedorazil. Takze jsem nesla ani na obed do japonske restaurace a ani na projizdku po LA. Zase jsem jen tak vztekle courala po meste a do hotelu dorazila tak akorat abych si pred ulehnutim zabalila a pripravila se na cestu do Mexika. Usnula jsem asi kolem devate, tesne po tom co Santiago dorazil a snazil se me nevzbudit. Coz bylo nemozne, protoze mu padalo z rukou vsechno co do nich vzal. Pravdepodobne to asi prehnal se sake. Kdyz zjistil, ze nespim prikolebal si to ke me a spolu s rozjarenym pranim sladkych snu mi vlepil pusu na celo. Fuj. Pak jeste neco placal o studenych cumacich a zapadl do koupelny. Mezitim jsem nastesti usnula. Dalsi den jsme vyrazili brzo rano do zpatky do Tijuany vratit auto a pak na letadlo do Mexika. Santi se snazil byt vtipny coz me snad jeste vic iritovalo. Byla jsem cim dal vic napruzena a nezmenil to ani okamzik, kdy mi v letadle zacal z niceho nic vypravet o tom, ze si dopisuje s jakousi Claire a, ze je to taky kanadanka a ze dostal chut podivat se do Montrealu, a ze by bylo fajn poznat tu Claire osobne, a podobne. Byla jsem tak napruzena, ze mi to bylo jedno. Jestli poleti do Montrealu tak to je jeho vec, Claire uz ale rozhodne neuvidi, protoze, Claire uz mu rozhodne nenapise... mozna tak leda na rozloucenou. No korunu tomu vsemu nasadil, kdyz mi bez dovoleni sebral pas a zacal v nem listovat. Samozrejme si vsimnul meho datumu narozeni a pry proc jsem nic nerekla, ze jsme ty moje narozky oslavit v LA. Aha.. A ze pry je teda oslavime v Mexiku... No to urcite. No a v tomhle duchu nase komunikace pokracuje. Cim vic napruzenejsi jsem ja, tim milejsi se snazi byt Santiago. Dokonce nez, jsem primo rekla, ze zadne narozeniny slavit nechci tak asi jeste trikrat zmini, ze byhom mohli na veceri nebo na nejakou vystavu. Jenze ja uz jsem asi prekrocila meze meho masochismu, takze je mi to nejak sumak. Teda neni, jasne, ze neni, ale proste ja uz od toho davam ruce pryc. Za tyden letim do Cancunu a tam si snad procistim hlavu. Doufam. Jeste vydrzet jeden tyden. Zpet na zacatek textu Následující kapitola Predchazejici kapitola Zpet na Lilianne Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |