| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Alexin denicek :DPrave oteviram novy denicek. Miluju prvni radku na prvni strance, miluju, kdyz se ciste listy pozvolna oblekaji do tahu moji tuzky. A dneska si prostě musím postezovat nekomu, kdo me jen vyslechne a nebude nic rikat. A na to je papir a tuzka idealni. O co jde? O Emily! 
V posledni dobe trpi utkvelou predstavou, ze se proti ni vsichni spikli.
Druhy den po svem maturaku probrecela zamcena ve svem pokoji. A proc? Protoze ja.
Ja jsem pricinou vseho. Mela jsem na jeji ples lepsi saty. Ale copak za to muzu? Vydelavam,
tak jsem si holt mohla dovolit drazsi saty, nez ji mohli kopuit nasi, co je na tom spatneho?
A ze jsem tancovala s jejich tridnim. Stejne je to tupounek, ten by snad i na rande mluvil
jen o matice a fyzice. To pokazde probuli cely den, kdyz ji neco nevyjde? Ale do haje, zivot neni pericko!
A nasi? Ti jsou samozrejme za ni. Od taty ani nic jineho necekam, ale mama by kruci aspon jednou mohla
byt objektivni! Bulila snad i kvuli nejake fotce, kterou jsem ji pokazila, ale proboha, tata naflakal
behem plesu snad dve ste fotek, vsechny jsem snad pokazit nemohla!
Mela jsem v tom Londyne zustat dva roky. Prijde mi to, jako bych priletela z jine planety, tak rozdilne ty svety jsou. Treba kdybych se vratila jeste za dalsi rok, mela by uz Emily pubertu za sebou. Trochu zastydla puberta - pred maturitou. Nevi ani kam na skolu a terminy prihlasek se zatracene blizi, nevi, co chce, nevi, cim by se jednou chtela zivit, vubec nevi, co se zivotem. Mela by zacit neco delat, samo neprijde nic. Konecne by uz mohla prestat snit a zacit brat zivot jaky je! 
Taky jsem si nedavno vzpomnela na Mayru. Asi je to tim, jak vzpominam na Londyn, precejen,
ona k memu pobytu v Londyne neodlucitelne patri. Premyslim, jestli ji mam napsat. Jsem husa,
mela jsem ji napsat uz davno, ja vim, cekala jsem, jestli se sama ozve, a ted uz jsem doma z
Londyna skoro pul roku. A ona? Jiste zije v jinem svete. Procestuje tolik mist, jak by si mohla vzpomenout
na sluzticku z Cech, se kterou se pratelila na studiich v Londyne.
Pro dnesek toho necham. Sahla jsem po denicku po hodne dlouhych letech. Myslela jsem, ze tohle uz nikdy nebudu potrebovat, Ale k necemu to urcite dobre je, clovek si lepe setridi myslenky. A pak, papirova pamet nezapomina. Ta ani za deset let neodpusti, jak byval clovek obcas hloupej. Takze az se stane neco zajimaveho, urcite si to zase zapisu. Zpet na zacatek textu Následující kapitola Zpet na Lexie Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |