| Home | Písmenka | Mexiko | Fri-Atelier | Barbuchy | Ostatní | Obcasnicky | Kontakt | Espańol |
|---|
|
Denicky a emaily, v nichz panenky vystupuji nejsou psane pro detske ctenare! Gabriellein denicek :DTak uz je to deset dni co jsme v Praze. Zitra vyrazime do Brna a konecne poznam Erikovu rodinu :D. Ale zatim jsme jeste stale v Praze a jsem nadsena. Myslim, ze jedine co by mi tu opravdu chybelo ke stesti by byla Malina :D. Ale jinak proste vsechno uzasne :D. Architektura, ktera vyrazi dech, jidlo mam sice radeji mexicke, ale takovy smazeny syr to je pochoutka, ktera se hrave vyrovna plnenym chili paprickam :D. No a na hlavnim namesti, Vaclavske se jmenuje, je tolik knihkupectvi, ze jsem tam stravila cele odpoledne :D. A to nemluvim o krasnych kavarnickach, vybornem pivu, ktereho se Erik nejak nemuze nabazit :D, takze se mi vcera trosku priopil :D, a poschovavanych hospudkach, ktere vypadaji jak z pohadky :D. 
Prvni dny jsem se prochazela sama. Erik mel schuzky na univerzite a v archeologickem ustavu a tam se mi moc nechtelo. Prosla jsem si sama
Prazsky hrad, skoda jen, ze jeho zahrady v zime tolik nevyniknou. Kazdopadne tu ale nejsem naposledy, a
priste donutim Erika, abychom sem leteli na jare. Musi to byt nadhera, kdyz to vsechno tak krasne kvete.
Pak jsem sesla az na Malostranske namesti a od tud pres pohadkovy Karluv most az na Stare mesto plne
prizraku :D. Vazne tu clovek ma pocit, ze se kazdou chvilku musi ztratit v case a ze z tamhle toho ci onoho
kostela zarucene behem par minut vyjde pruvod stredovekych jeptisek :D. Jedinou nevyhodu, kterou bych
tu videla, ze takovych nadsenych turistu s mapou v ruce je nas tu prilis mnoho :( a tak ten efekt
cestovani do minulosti trosku trpi. Ale jinak proste nadhera.
Cestou jsem potkala par zajimavych osob. Na zacatku konverzace se tvarili neprijemne, ale vetsinou po blizsim kontaktu se stali strasne mili. S jednou holcinou jsem dokonce zasla na kafe. Ptala jsem se ji na cestu. Nejdriv mi tak nejak vselijak zamavala pred nosem mapou a mela se k odchodu. Jenze me uz asi mexicani nakazili tou jejich touhou konverzovat a tak jsem se zacala hihnat a prosila ji jestli by byla tak moc hodna a k memu cily me nasmerovala trosku srozumitelneji. Zacala se hihnat taky :D. Tak jsem ji pochvalila jeji anglictinu, nausnice (mimochodem uzasne, z ceskeho granatu - uz jich mam taky par :D) a tak jsme se zapovidaly, az nam zacalo byt trosku zima a vlezly jsme do prijemne kavarnicky. Takovy jsou proste obyvatele tohoto mesta. Tvari se strasne nepristupne, ale jakmile clovek udel prvni krok stanou se z nich ohromne mili a prijemni spolecnici :D. Vlastne i Erik se tvaril tak nejak podivne kdyz jsem ho jen z dali pozorovala nez jsem se odhodlala ho oslovit. Asi je to nejaky druh sebeobrany... Jeste, ze ja se nenecham tak rychle odradit :D.... Kazdopadne jsme si s Lindou, jak se ta holcina jmenuje, skvele padly do oka a domluvily se, ze se setkame az se vratim z Brna :D. No a dalsi dny uz se mnou Erik taky pobihal. Navstivili jsme par jeho kamaradu. Vsichni moc fajn. Jen me prekvapilo jak moc se tu pije... Neni vubec nic nenormalniho si dat malem k snidani pivo. A vlastne na vsech navstevach pred nas postavili napoj, ktery jsem se odvazila ochutnat, ale vickrat to uz neudelam protoze mi popalil chutove bunky tak na pristi tri dny. Jmenuje se to slivovice a pro amatera je to opravdu nepozivatelne :D. Nestacim se ale divit jak to pada do Erika. Nastesti to neprehani. To by mi vadilo. Nemam alkohol rada. Pak jsem taky okusila neco odporneho bylinkoveho a mistni vino. To mi moc chutna. Je kysele ale tak zvlastne :D. 
S Erikem jsme prosli Prahu znova. Logicky, kdyz jsem se prochazela sama prehledla jsem spoustu veci.
Na Karlove moste jsem si sahla na krizek, ktery pry plni prani a prala si, abych byla takhle stastna
co nejdele a Erik se mnou taky :D. Pokracovali jsme az k jednomu zvlastnimu kostelu, ktery je podle
Erika ten nejkrasnejsi. Je moc zvlastni... romansky a z jedne strany prestaveny do gotiky. Takhle je
polovina Prahy :D. Prestavovana a z kazde doby ma neco :D. Je to kostel husitsky, ma strasne
zvlastni atmosferu. Nevim jestli bych rekla, ze je to ten nejkrasnejsi, ale rozhodne je ohromne magicky :D.
No a pak jsme sli na Vysehrad. A Erik mi tam vypravel vsechny ty uzasne baje a povesti. O knezne Libusi, o certovych kamenech,
o Semikovi, divci valce a dalsi a dalsi a dalsi. Taky me zatahl
do zbytku baziliky sv. Vavrince a tam mi ukazoval jak byly ruzne etapy, ta nejstarsi dokonce rane romanska,
staveny. Proste nadhera. Pak jsme si dali vedle
u stanku svarene vino - ohromna dobrota - a pecene klobasy. Jsem zvedava co to udela s mym zaludkem, ale
zatim se drzi statecne :D.
No a pak jsem tu taky musela prezit strasne legracni tradici :D. Jmenuje se Mikulas a slavi se 5. prosince. To takhle chodi po ulici osoby prevlecene za svateho Mikulase, certa a andela a bud davaji detem sladkosti a nebo uhli. Erik jednu skupinku zastavil na ulici a spolecne se na me domluvili :D. Musela jsem recitovat nejakou silenou basnicku - v cestine, kterou mi Erik predrikaval a ostatni se u toho mohli umlatit smichy :D. Kazdopadne jsem za to aspon dostala hrst sladkosti :D a od Erika obrovitanskou pusu. Vcera mi taky volala Malina :D. Vypada to, ze i ona konecne potkala toho vysnenyho prince :D. Strasne moc bych ji to prala. Nejak posledni dobou jen pracovala a nedivala se jak ten cas rychle leti. Tim samozrejme nechci rict, ze jsme snad stare :D... ale spis ze je potreba si vic uzivat a neinvestovat tolik jen do povinnosti. Musim si jit zabalit veci do Brna. Zitra brzo rano odjizdime. Takze hura za novym dobrodruzstvim :D. Zpet na zacatek textu Následující kapitola Predchozi kapitola Zpet na Gabrielle Zpet na Pribeh Zpet Home Barbuchy |